Hlubina
Naladit se na vodu a nechat se táhnout ke středu Země a možná i ke středu sebe sama se pokouší česká freediverka, národní rekordmanka a dcera akvabely a potápěče Jindřiška Zajacová. Rozjímavý portrét o přitažlivosti konejšivě modrého absolutna osahává fyzické hranice lidského těla a hledá způsob, jak proplouvat suchozemským světem nad hladinou.
„S každým výdechem splýváš víc a víc s vodou, až nerozeznáš hranice. Jsi všude a nikde.“
Bardo
„Bardo“ je buddhistické označení stavu mezi smrtí a znovuzrozením, kdy vědomí člověka opouští tělo a hledá novou formu. Něco podobného zažila Viera Čákanyová při terapii tmou. Její krátký experimentální film je pokusem přeložit tuto transcendentální zkušenost, setkání s jiným rozměrem bytí, do obrazů a slov srozumitelných i těm, kdo sestup do vlastního podvědomí neabsolvovali. Zatímco se v abstraktních obrazcích generovaných umělou inteligencí přelévají barvy a mísí textury, ve zvukové stopě zní ambientní hudba a asociativní proud režisérčiných myšlenek a pocitů. Metafyzická pouť nevede k jasným odpovědím. Otevírá ale prostor pro vnímání toho, co přesahuje jazyk, rozum a běžné chápání reality.
„Nemohu se rozhodnout mezi bytím a nebytím, jednáním a nečinností. Celý život jsem uvězněna v tomto dilematu.“ — citace z filmu
Před projekcí 28. října v sále DIOD proběhne křest nové knihy teoretičky Jany Dudkové s názvem Člověk na okrAI: Postantropocén Viery Čákanyovej. Kniha vychází v edičním oddělení Slovenského filmového ústavu.
